V pátek v 17:10 se u Lidlu v Rychnově sešlo 12 členek 6. „Žabího“ oddílu. Těšily se na víkend strávený v přírodě, na srubu v Benátkách, s tajemným programem, který by jim mohl odhalit, co je bude zřejmě čekat na letošním táboře.

Po rychlém nákupu, rozdělením největších věcí do batohu Vendy a Verči, a po rozloučení se s našimi rodiči, jsme se přesunuly na zastávku MHD, odkud nás mini-busík s milým panem řidičem odvezli až k velké lípě v Lukavici. V tu dobu už se zatáhlo a krásné letní počasí, které bylo celý den, bylo ta tam. Libovaly jsme si, že alespoň do kopce se půjde lépe… jenže krátce za půlkou už začaly z nebe padat dešťové kapky, a že byly pořádné! Neodradily nás, bylo to docela příjemné osvěžení, a my stoupaly a šlapaly neohroženě vzhůru vstříc Benátkám. Po kratičké pauze na Střelnici pod stříškou, už nás vítal srub a táborová louka. Po zabydlení a večeři z vlastních zdrojů jsme zalezly do spacáků, zahrály si pár povídacích her a uložily se k téměř nerušenému spánku.

Ráno některé odvážlivkyně vstávaly už v 7 hodin, ostatní chvilku po nich, neměly totiž jinou možnost. Po rozcvičce a snídani už následoval náročný program, shrnutý pod název „KONKURZ“. Holky se samy, každá za sebe, pokusily postupně co nejlépe plnit různé úkoly, jejichž splněním se mohly kvalifikovat na DYB-DOB CAMP. Musely například složit Tangram, poznat a zapamatovat si co nejvíce rostlin a zvířat, uvázat 8 uzlů v časovém limitu anebo vyluštit šifru. Dopoledne uteklo jako voda a po obědě (těstoviny s kečupem a sýrem) už jsme se „máchaly“ v řece. Některé se zpočátku zdráhaly, ale poté, co byly zlity od hlavy až k patě, tam skočily taky. Musely jsme se také vydat pro dřevo, abychom si měly na čem udělat večeři a protože se na nás valily černé mraky, nebylo nač otálet. Než se rozpršelo, stihly jsme dřevo nařezat a připravit i ohniště. Během nuceného pobytu uvnitř srubu (kvůli dešti, ne z rozmaru vedoucích – pozn. autorky) jsme si zahrály scénky a náš pobyt v Benátkách zachytily ve formě básní:

 

A je to tu – jedem na srub

autobus nás zaveze

Máme se tu velmi dobře

až na ty mega velké bouře

Rozcvičky jsou velmi drsné

moknem tady až na kost

buřty si tu opečem

a pak zase utečem

Valíme se po cestě

a už jsme skoro ve městě

kde se doma v posteli

připravíme na kutě

 

 

Na srubu

Jdeme cestou dlouhou,

za jedinou touhou.

Sundat krosny a být v suchu

už nás z toho píchá v uchu.

Bouřka ustane až v noci,

už není nám pomoci.

Další den už neprší

věci se nám usuší.

Na konkurzy vyzrajeme

a v řece se umyjeme.

Avšak začne zase lít,

proto ve srubu musíme být.

My si program užíváme,

i když tady prší stále.

Když ze srubu vylézáme

přes kaluž „HOP“ uděláme

Proč? Protože: DYB – DOB

 

Déšť však konečně ustává a my opékáme buřty, vaříme čočkovku a povídáme si u ohýnku, než nás další kapky zaženou zpět do srubu. Už je pozdě a tak jen vybíháme vyčistit si zoubky a spokojeně zalézáme do spacáků… byl to náročný den.

Nedělní ráno se nese ve znamení balení a uklízení, ještě uděláme pár posledních fotografií a vyrážíme do Lukavice na autobus. Chvilku před polednem nás v Rychnově vyzvedávají rodiče a my se odebíráme do svých domovů.

Zažily jsme skvělý víkend v Benátkách, ale neopustily jsme je na dlouho… Musíme si v „civilizaci“ splnit ještě pár povinností a za tři týdny se do Benátské divočiny vrátíme. A bude to stát za to, to mi věřte!