V pátek jsme se sešly na vlakovém nádraží u nás v Rychnově nad Kněžnou. Vlak odjížděl ve 14:33h. Cestou jsme hrály různé hry (například „zem je láva“ nebo „bomba“, což nás provázelo celý víkend), povídaly si a nutností byla i dokumentace naší víkendovky. V Hradci Králové jsme měly pár minut na přestup na rychlík do Červeného Kostelce a daly jsme si tu i první malou svačinku. Cesta opravdu stála za to. Terka s Emou se odvázali nejvíc. Ostatní jsme byli relativně v klidu (poznámka vedoucí – ha ha). Do Červeného Kostelce, kde jsme měly domluvené ubytování s místními skauty, jsme dorazily v 17 hodin. Vedoucí střediska Cigi na nás čekal s úsměvem na tváři. Po prošmejdění klubovny jsme si vybalily věci a šly na nákup. Cestou jsme se zase zabavily hraním her. K večeři jsme si připravily chleba s tvarohovou pomazánkou a paprikou. Brzy jsme šly načerpat síly na zítřejší túru. Budíček zazvonil v 6:00. Dlouho jsme se rozmýšleli, jestli na Sněžku jít nebo nejít. Trápila nás totiž předpověď počasí, která nebyla nikterak příznivá. Po dlouhém rozhodování, jsme se dohodly, že Savce zapomnětlivce koupíme pláštěnku a na Sněžku se vydáme. Po vydatné snídani (rohlík s domácí marmeládou) a s energickou svačinkou (rohlík, zbytek chleba, tatranka, banán, jablko, okurka a bonbóny) v batůžku, jsme se vydaly vlakem směr Trutnov. V Trutnově jsme měli mezi přestupy čas, a tak jsme se šly projít. Autobusem jsme odjeli na Pomezní boudy. Jakmile jsme dorazili do cíle, vydaly jsme se podle červené na Sněžku. Cesta byla pro někoho méně a pro někoho více namáhavá. Nejtěžší bylo stoupání cca 1,5 km prudce do schodů. První pauzu jsme dali na Jelence. Tam také začal slabý déšť, který naštěstí netrval dlouho a my se na Sněžku dostaly suché. Čekalo nás však jiné dobrodružství. Mlha a silný vítr. Poslední 2 kilometry stoupání jsme neviděly více než 10 kroků před sebe a vítr byl tak silný, že jsme měly problémy se udržet na cestě. Ale zvládly jsme to a Sněžku jsme, jako správné nepromokavé, mlhu i větruvzdorné skautky, zdolaly. Na vrcholu jsme si dali čaj, koupili suvenýry a vyrazily dolů do Pece pod Sněžkou. Odtud nás autobus odvezl do Trutnova, kde jsme měly opět čas, a tak jsme si koupily zaslouženou večeři – pizzu. Dorazily jsme do Kostelce, došly ke klubovně, upekly pizzu a všechno snědly. A protože měla naše Terezka narozeniny, stihly jsme ještě oslavit její čtrnáctiny/patnáctiny improvizovaným dortem, vystřelovacími konfetami, šampaňským a společnou zábavou. Po náročné sobotě se nám moc vstávat nechtělo, ale musely jsme. Naštěstí se dá snídat i ve spacáku. Po snídani nastalo mytí, úklid, balení a odjezd domů na oběd. Do Rychnova jsme se vrátily ve 13:00, kde na nás už čekaly rodiče. Celou předtáborovou víkendovku jsme si všechny i přes nepřízeň počasí parádně užily.