V sobotu 24. 5. v 7:02 jsme si to pěkně svištěli vlakem z Rychnova do Nového Města nad Metují. Kdo? No přeci družina Žabek a družina Chameleonů, kteří jeli reprezentovat naše středisko a náš okres na krajské kolo závodu Vlčat a Světlušek. Na nádraží v Novém Městě nás vyzvedli tamní skauti s jejich vlastním autobusem, který by tak trošku „retro“, ale na Pavlátovu louku nás dovezl všechny. Po ubytování v chatkách a slavnostním nástupu už nás čekal vlastní závod.

Kromě plnění disciplín, mezi nimiž nechybělo například poznávání přírodnin, řešení krizových situací, testování fyzických a i kuchařských dovedností, práce s mapou, komunikační a logické schopnosti, jsme také měli vyřešit záhadu, kdo ukradl Diova orla. Indicie jsme získávali jak za absolvování stanovišť během závodu, tak i na doplňkových aktivitách, kde jsme si zastříleli z luku nebo podlézali po slepu pod lanem. Zeus se odpoledne už asi opravdu zlobil, že orla stále nemá zpět u sebe, takže na nás seslal dvě průtrže mračen, z toho jednu s krupobitím, ale to nás od závodu ani řešení indicií neodradilo a večer byl zloděj odhalen. Jak jsme se správně domnívali, byla to Héra, jeho manželka.

Po klidné noci nás čekal další nelehký úkol – vypátrat orla. Pro tuto část hry jsme se spojili v jeden tým, protože někteří Chameleoni museli odjet domů. Přesunuli jsme se do uliček Athén (=Nové Město n. Met.) a u různých styčných bodů jsme plnily úkoly, abychom zjistili, kde orel není. Opět jsme zjišťovali různé informace, ale také jsme stáli předlohou sochaři, který měl vytesat příšeru, která se země dotýká jen 8 nohama a 2 rukama; nebo nás novoměští skauti převezli na loďkách přes Metuji a pak jsme počítali, kolik schodů vede z podsvětí – bylo jich 108. Po přesunu do části města, kde orel určitě je, pak už stačilo jen získat tabulku s písmeny a luštící kříž, abychom věděli, kde najít orla, což se podařilo. Po vyhlášení jsme upalovali na vlak, abychom se včas vrátili domů.

I když jsme závod nevyhráli, tak 4. (ze 14 – Chameleoni) a 6. (z 13 – Žabky) místo určitě není ostudou a můžeme na sebe být právem pyšní. Z Boje o Olymp jsme se vraceli unavení a vyčerpaní, ale se spoustou skvělých zážitků, které nám nikdo nevezme.

Děkuji všem vlčatům a světluškám, které na závod jeli a přečkali všechny nástrahy počasí (i když všichni víme, že za to může Zeus J ) a s úsměvem se prodírali celým Bojem o Olymp až do návratu domů, a také všem vedoucím, kteří si udělali čas, aby tam s námi jeli.

Vendy